úterý 15. listopadu 2011

Část 1. Particip č. 39. Sbírám popisy v jedné větě, o kterých by se dalo říci, že je zažíváme – známe téměř všichni.

-->

Občas, když slyším zpěv ptáků, myslím si, že mi zvoní mobil.


Když doma ve tmě civím na puštěnou bednu, kterou náhle vypnu, že jdu spát, pluje mi před očima několik sekund její paobraz.  

Pokaždé,když používám lepící pásku, nemůžu najít naposledy ustřihnutý konec.

Při pohledu na spící kočku se ptám sama sebe, proč to všechno dělám.

Při jízdě na eskalátoru mi vždy madlo ujíždí s rukou rychleji.

Do dveří, které se otevírají táhnutím často tlačím a tahám zaty, do kterých se má tlačit.

Občas, když si svlékám svetr, zelektrizuje se mi celá hlava.

Nerad dávám flašky do igelitové tašky.

Někudy jsem šel poprvé - po nějakém čase jsem tudy šel znovu a přistihl jsem se, že jsem ledabyle věnoval pohledy stejným místům jako poprvé.

Záděra.

Vždy,když překračuji hranice, celá situace se náhle změní - levá strana v pravou, dole v nahoře a naopak.

Občas se mi v botě shrnuje ponožka pod patu.

Když mi přijde poštou dopis v obálce jen s mojí adresou, jsem jemně rozrušený, kdo mi to asi píše.

Čekám-li na zastávce na tramvaj, často kontroluji směr, jestli tramvaj už přijíždí.

Občas, když čtu knihu, myslím úplně na něco jiného, ale mechanismus čtení běží dál bez mojí kontroly.

Často si články přečtené v novinách přepovídávám do svého jazyka.

Občas, když se probudím, jsem rozjitřen z reálnosti svého snu.

Když krájím cibuli, vnímám, že ji se mnou právě nyní krájí nespočet lidí v celém vesmíru.

Někdy, když mluvím před lidmi, vidím se z pozice „mimo“, jak mluvím.

Pravidelně ve vzduchu cítím vůni rána, jara či prázdnin.

Abych se zbavil nočního přemýšlení, vstanu jdu ke stolu a nekreslím si to či zapíšu.

Při dívání se na televizi nepřemýšlím.

Některé barvy nesnesu mít oblečené v horní části těla.

Když vykonávám malou potřebu, paradoxně těžknu, vpíjím se do země.

Přepínání televizních programů je samostatná disciplína.

Když vytáhnu elektrickou šňůru ze zásuvky, mám pocit, že se malou chvíli táhne za šňůrou nějaké medové vlákno.

Občas na někoho myslím a on mi záhy zavolá.

Občas mám chuť na čistou vodu.

Když sedím na židli a opřu se o opěradlo, mám pocit, že jsem se vypnul.

Nevím si rady s pohledem na noční hvězdné nebe.

Občas, když mi zazvoní telefon a zvednu ho, mám nutkání jen beze slova poslouchat a pak zavěsit.

Když strávím nějaký čas nakupováním ve velkém supermarketu, odcházím v jakémsi somnambulickém stavu.

Když se dotknu obrazovky zapnuté televize, zelektrizováním se mi ježí ruka.

Mé srdce je větší osobnost než já.

Když je mi chladno a s výdechem se uvolním, zima jakoby ze mě steče.

Když nejsem najedený, lépe mi to myslí.

Občas se cítím jako dcera své dcery a syn svého syna.

Když mám něco zformulovat v jedné větě, zdá se mi, že je to neuskutečnitelné.

Když chci vyprávět někomu o nějakém bohatém zážitku, skoro vždy mi na to stačí jen jedna věta.

Často uhodnu několik sekund napřed, kdy mi zazvoní telefon.

Často se bojím, že mi v kapse zazvoní mobil, který tam nemám.


Často, když přemýšlím o situaci, kterou jsem zažil v minulosti, rozvíjím v duchu alternativní verze, co by se mohlo stát líp nebo jinak, do takové míry, že úplně zapomenu, co z toho se skutečně stalo a co ne.

Když sedím v tramvaji na dvoj-sedačce s někým cizím a ten si pak odsedne, protože se uvolnilo místo pro jednoho, urazím se.

Když při jízdě v tramvaji poslouchám hudbu a tramvaj zastaví, nevydává klasické hučení, bojím se, že někdo uslyší, co poslouchám a tak se cítím trochu trapně.

Bavit se s někým v plné tramvaji, kde je ticho jako v hrobě mi je docela nepříjemné.

Mám pravidlo, že v tramvaji automaticky pouštím sednout důchodce s hůlkou či berlí. Ti bez ní se musí první zeptat.


Když se na mě kdekoliv podívá nějaká dívka a líbí se mi, je mi jasné, že už z ní nespustím oči, abych zjistil, jestli se podívá znovu. 

2 komentáře:

  1. Anonymní29/1/12 09:58

    V životě zažívám okamžiky, které se mi v mysli zobrazují jako filmové střihy nebo jejich knižní předlohy.

    OdpovědětVymazat
  2. díky za příspěvek! přesunu ho pak k ostatním...

    OdpovědětVymazat